Starší verze PHP jsou plné nesrovnalostí v názvech funkcí, pořadí argumentů nebo práci s typy.
PHP tradičně používá “weak typing”, což může vést k těžko odhalitelným chybám. (Zlepšuje se to od verze 7+ a 8+.)
Funkce mají různé konvence — některé začínají str_, jiné ne, někde je separátor _, jinde ne.
Velká část starých tutoriálů učila špatné postupy a dodnes je rozsáhlé množství legacy aplikací s neudržovaným kódem.
Přechod z JS, Pythonu nebo TypeScriptu může působit neintuitivně.
Composer sice situaci výrazně zlepšil, ale pozdě — historicky to byl chaos.
PHP je úzce specializované na web backend, takže se obtížně používá pro CLI nástroje, desktop nebo microservices mimo web (i když možné to je).
Moderní řešení jako PHP-FPM vše změnila, ale pověst “staré školy” přetrvává.
Legacy projekty psané “spaghetti style” bez architektury často vytvářejí dojem, že PHP špatný jazyk – problém je ale hlavně v tom, jak byl používán.
Moderní projekty často preferují JS/Node, Python, Go nebo Rust, což postupně snižuje komunitní “hype”.
Zdroj:
